Ferdinand Prager patří mezi nivnické rodáky, kteří obec opustili záhy po dokončení studií a odešli za prací. F. Prager publikuje střídavě články v regionálním tisku a časopisech, které tématicky vypovídají o jeho vztahu k slováckému regionu a zvláště Uherskobrodsku. Jeho odborné články nalezneme i v Učitelských listech. Jeho učitelská i životní dráha končí v roce 1938 v jeho 68 letech.

Mimo své osobní, životopisné a místopisné vzpomínky vyjádřil také celoživotní sepětí s prostředím mlýna, v němž vyrůstal. Jeho rod působil v Nivnici jedno století. Prvním majitelem mlýna č. p. 3 se stává Antonín Prager již v roce 1826. O sto let později končí pokolení mlynářů Pragerů v Nivnici odchodem ne příliš úspěšného Rudolfa. Svůj vztah k tomuto prostředí Prager nejlépe vyjádřil v kapitole Mlýny u Brodu Uherského, kterou včlenil do knihy Vinohrad Jana Amose Komenského, vydané v roce 1923.

Ze zachycených osobních vzpomínek Ferdinanda Pragera: Narodil jsem se v Nivnici 25. 5. 1870 ve mlýně č. p. 3 a tamtéž jsem prožil svůj dětský a jinošský věk . Ve mlýně u rodičů bylo živo od rána do večera ... Do mého dvanáctého roku jsem chodil do školy národní, napřed k učiteli Dreslerovi z Pitína, který nebyl kvalifikovaný, pak k bratru Janu Pragerovi a nadučiteli Jakubu Opletalovi. ... Do školy chodilo nás po sv. Duchu 5-6 žáků, ostatní pásli dobytek. Rodiče moji dali mně r. 1882 po prázdninách na otevřené české gymnasium do Kroměříže, kde jsem byl po čtyři roky. Blíže o tom popsal jsem v knize Památník českého gymnasia v Kroměříži r. 1932. ... Když vyšší gymnasium nebylo tam povoleno, přešel jsem r. 1886 na a. k. slovanské gymnasium v Olomouci, kdež jsem r. 1891 maturoval a blíže o tom je v mém článku v Památníku Slovanského gymnasia v Olomouci, z r. 1927 vydaného.
Jako chlapec i jako student pídil jsem se po knížkách a do otcovského mlýna dostávaly se knížky i noviny různým způsobem.

Po maturitě v Olomouci byl jsem v jednoročním kursu učitelského ústavu v Brně. Pak 1. 9. 1891 byl jsem ustanoven podučitelem na utrakvistické škole v Uh. Brodě, která pak byla přeměněna na českou obecnou školu a tu v r. 1899 učitelem s platem 1000 k ročně jsem byl ustanoven. R. 1897 narodila se nám dcera Jarmila a r. 1904 syn Miloš. Do r. 1926 jsem učil na škole brodské a pak do r. 1928 jako řídící v Újezdci u Luhačovic.

Vedle školní práce zabýval jsem se pracemi literárními, píši články historické a národopisné do různých časopisů a vydal jsem knižně: Na panství knížete z Kaunic r. 1919, Vinohrad J. A. Komenského r. 1923 a Turistický průvodce. Byl jsem po 7 let předsedou turist. odboru a Slovácké župy a mým přičiněním byla postavena útulna Holubyho na Javořině, jejíž pojmenování při otevření r. 1924 jsem tam před velikými zástupy 7. 7. 1924 proklamoval.